Z pouště pojďme k oceánu. Atlantik, který omývá namibijské břehy je ochlazován Benguelským proudem. Takže i když se v něm s radostí vykoupe jen otužilý Čech (domorodci si jen tak máchají nožičky), je v něm hojnost života. Na rybách a rybkách si pochutnávají třeba pelikáni.
Vrátil jsem se z výletu do země plné písku, horka, ale i vody. Tahle příhoda se odehrála na úpatí pohoří Brandberg. Byl to podvečer, těsně před západem slunce. Na kopci nad městem jsme se dívali, jak slunce mizí za horami.
Mám doma poklad. To se někdy stává, že se vám do rukou dostane doopravdický poklad. Mě se to stalo v New Yorku, ale prsty v tom mají Češi. Igor a Zuzana. Oběma patří velikánský dík. A jak že se to stalo?
Kdo někdy v Africe byl, dobře ví, že setkání se zvířaty jsou vlastně krátké chvilky. Něco vás zaujme v buši, kouknete, a než se nadějete, to zvíře, po kterém toužíte takovou dobu, je pryč. Na fotku máte v ideálním případě třeba 20 sekund. Běžně tak pět.
Setkání s velkým sloním samcem je vždycky neobyčejné. Z toho mohutného zvířete je cítit prvotní divoká síla. Když je u vás opravdu blízko, je jasné, kdo je tu pánem. Podobné chvíle mám opravdu rád. Občas mohou být nebezpečné, někdy končí i vykulenýma očima a smíchem.
Začátek září je na jihu Afriky obdobím, kdy sucho těžce doléhá na všechny. Voda začíná mizet i ze stálých napajedel. Výletníkům se tak nabízejí neobvyklé pohledy. Jako tenhle.
Buvoli jsou krásná zvířata. Je z nich cítit síla. Když třeba projíždíte velkých stádem, vážně je to cítit. A to i doslova. Když se nadechnete, cítíte je. A to je fajn, protože svět zkrátka voní. Když máte štěstí, potkáte někdy zvláštního buvola.
Toulání po horách má výhodu v tom, že všechny ty kopce a údolí často ukrývají nádherná místa. Třeba sever Dračích hor je přímo posetý nejrůznějšími vodopády. Na některé se dá jen z dálky koukat, ale v některých si můžete v klidu zaplavat.
...tak je to vždycky krása. Kdo to někdy zažil, ví, že nelžu. Sloni totiž kráčejí klidně, s grácií a tiše. Tichounce jako myšky. Je to až k nevíře, ale je to svatosvatá pravda.
Není aloe jako aloe. Tohle nebude o té do mastiček, sprcháčů a bůhvíčehoještěvšeho. Tohle povídání je o vznešené dámě hrdě se tyčící v poušti. Je to nádherná rostlina. Vznešená, krásná a užitečná.
