Martin Luther

Co má společného Martin Luther (ten německý) s Namibií? Upřímně řečeno, jen to jméno, ale potkat se s ním můžete v namibijské poušti tváří v tvář. Vážně. Nejsou v tom žádné záhady, jen trocha historie, omylů a prořízlá pusa.

Na pobřeží Atlantického oceánu leží město Swakopmund. A tam se na konci 19. století rozhodli, že už se nechtějí spoléhat na volské povozy, které vozily zboží do vnitrozemí. Vzhledem k častým obdobím sucha bylo složité voly udržet ve stavu, kdy byli schopni táhnout. A tak byla objednána lokomotiva. Lépe řečeno parní traktor. Byl to pořízek, kterého přivezla loď v roce 1895 přímo do přístavu ve Swakopmundu. Ale ouha! Stroj byl moc těžký a neuneslo by ho molo (14 tun). Proto byl odvezen do blízkého Walvis Bay. Odtud se po vlastní ose vydal na místo určení. A byla to cesta přes 40 kilometrů dlouhá. Zabrala více než půl roku.

Jen čtyři měsíce trvalo, než měl kvůli povinnostem v Cape Townu čas její dovozce nadporučík Edmunt Troost čas zařídit její přemístění. Bohužel, za tu dobu se stačil strojvůdce na přepravu najatý vrátit zpět do Evropy. Když se do přepravy dal s pomocí Búrů a Američanů, byla to anabáze trvající tři měsíce. Těžký stroj se totiž co padesát metrů bořil do písku.

Ani po příjezdu do Swakopmundu ale nečekala lokomotivu skvělá budoucnost. Stroj k provozu potřeboval ohromné množství vody a chyběly náhradní díly. I tak převezl několik transportů do 11 kilometrů vzdáleného Nonidasu. V roce 1897 se kvůli nesprávné manipulaci zabořil asi 4 kilometry od Swakopmundu do písku tak hluboko, že byl opuštěn.

A proč se vlastně tomuhle parnímu traktoru říká Martin Luther? To bylo tak. V tamním hotelu Bismarck se muž jménem Max Rhode bavil s přáteli a mezi řečí prohodil: "Víte že ten parní vůl má teď jméno Martin Luther? Protože stejně jako on může říct - Tady jsem a nemůžu dělat nic jiného." Potíž je jen v tom, že nikdo neví, jestli to ten pravý Luther takhle vůbec někdy řekl...

Ať tak nebo tak, zastavit se u Martina Luthera můžete. Je to vážně jen kousíček od Swakopmundu a stojí to za to. Když si uvědomíte, kolik úsilí stálo, aby se stroj dopravil nejprve z Británie, kde byl vyroben, do Německa, potom do Afriky a nakonec z Walvis Bay do Swakopmundu...aby byl za dva roky opuštěný jako hromada nepotřebného kovu...