Obrazy malého muže

Martin Šíl

S malbami Křováků - toho neobyčejného arfického národa - se můžete setkat ve všech zemích jižního cípu kontinentu. Od Zambie až k Jihoafrické republice. Malí lidé totiž prošli téměř polovinou kontinentu, aby se nakonec ukryli v kalaharských pustinách. O jejich osudu je dobré mluvit a psát, protože mizející národ dokázal to, co ani bílí ani černí nikdy. Sžít se s pustinou.  A kudy procházeli, tudy malovali.

Nedaleko vodopádu Tugela Falls leží nevelké skalisko, kde si můžete prohlédnout pár křováckých obrázků. Musíte ovšem s průvodcem. Doby, kdy jste si mohli pohled na skalní malby užít o samotě, jsou pryč. Proč? Protože lidé jsou různé, jak říkala jedna moje učitelka na gymnáziu. Ponejvíce blbé. A tak, aby si mohli malby vyfotit pěkně kontrastní, polévali je vodou. A samozřejmě nenávratně je poničili. Vlastně smyli. Ale fotky měli pěkné, to jo.

Není to příliš rozsáhlá lokalita, ostatně jako většina míst s křováckými malbami. Průvodce vám místo nejen ukáže, ale i vysvětlí, čím a jak Křováci malovali. A také proč. Na skále jsou vyobrazena zvířata běžná a důležitá. Antilopy skákavé, antilopy losí (těm Křováci říkali "král antilop"), ale i lidé či šelmy jako levhart.

Bohužel pitomci s vodou vykonali své, a tak se dá většina maleb jen tušit. Aby byly na snímcích vidět, musel jsem je brutálně zkontrastnit, což je dost poznat. Ale jinak by to vypadalo asi takhle:

A to už je také kontrast přidaný...škoda. Naštěstí je míst s křováckými malbami dost. Mají totiž neobyčejnou poetiku. Národ, který si nebudoval žádné stálé stavby, neměl písmo, nepřilnul k žádné formě majetku - ani věcí ani země - si svou nesmrtelnost nese ve své mytologii a malbách. Věčná škoda, že poslední křováčtí malíři zmizeli někdy na počátku 20. století. Užívejme si a chraňme aspoň jejich obrazy. Obrazy malých mužů.