Tugela - díl druhý: déšť, voda a skály

Půl sedmé ráno. Dračí hory stále skrápí déšť. Není to žádná průtrž mračen, ale na cestu k patě vodopádu to doopravdy není. Zůstáváme v postelích. V osm hodin se scházíme u Russela a Iana. Kluci geodeti se potřebují podívat na svoje hejblátka. Hlavní věc, která nám pomůže měřit, se jmenuje Leica GS16. Není to velké. Jen takový malý létající talíř a k němu krabice o něco větší než velký tablet. Povídá si to s družicemi na obloze, ale taky s geodetickou sítí referenčních stanic v terénu. A to všechno zároveň, takže když to necháte dostatečně dlouho počítat, dokáže vám říct velice přesně, jak vysoko jste. Pro nás ideální stroj.

V půl jedenácté padá konečné slovo. Jdeme. Předpověď říká, že by nemělo pršet, a tak se alespoň podíváme, jak to vypadá v soutězce pod vodopádem. Celé to dnes určitě nezvládneme, ale Russel chce mít trochu přehled, jak měřit. My s klukama jsme tu byli, on ještě ne.

Takže GS16 do batohu, na sebe bushmanský kraťasy, co vydrží všechno, do kapsy vodu a náhradní baterky, do ruky foťák na stativu a jde se. Počasí s námi hraje takovou hru. Chvíli to vypadá na hrozný nečas, chvíli na tropické odpoledne. Pár kapek nás nerozhodí a nic víc zatím nepadá, takže věříme meteorologům. Kopce kolem ale ukazují, že tady prší vážně hodně. Tyhle kopce jsou vlastně první překážka, která se staví vzduchu z Indického oceánu do cesty...a tak tu spadne vlastně všechno, co v něm je.

Sotva přicházíme k řece, máme jasno v tom, že o vodu nouze nebude. Spíš naopak. Z každé skály teče nějaký tenký vodopádek, všude je vlhko a z vršků hor stoupá opar. Není ale zima, což je dobře. Zpočátku jdeme pěšinkou bez potíží. Víme ale, že se to změní. Po asi šesti kilometrech stezka mizí. Musíme dál korytem. Tam, kde jsme minule prošli suchou nohou, musíme brodit. Sem a tam, z jednoho břehu na druhý.

Zpočátku s námi jde ještě pár jiných lidí. Poslední je pár, který nás ale opouští poté, co se paní vzpříčila uprostřed prudkého proudu. V každé ruce jednu trekkingovou hůlku zapíchnutou mezi bouřící vlny, paže doširoka roztažené a v očích děs. Pak se poroučela do pasu pod hladinu, a když jí partner pomohl ven, otočili se a zmizeli.

My jsme došli až k nejstrmějšímu místu - strži, kde se musí šplhat po kořenech a skobách. Ještě předtím jsme otestovali, jak bude fungovat měřidlo. Na obrovském balvanu jsme si zaměřili bod, podle kterého se budeme při dalším měření orientovat v případě potíží a složitostí.

Pro dnešek končíme. Obracíme do kempu. Cestou potkáváme namočenou paní. Měníme si úsměvy. Asi si říká, co tu chtějí ti pupkáči. My víme, že chceme měřit. Zítra bude důležitý den. Pata se na nás těší.