Články

Je to opravdu moc pěkný pták. Jmenuje se turako a už jsem psal o jeho šedém bratranci, který podivně křičí a říkají mu "go away bird". Tenhle je mnohem barevnější a je také mnohem těžší ho potkat.

Že si v Africe nedopřávají siestu jen lidé, ale i zvířata, to je fakt, který netřeba opakovat. Vlastně zvířata jsou v téhle činnosti mnohem lepší než my. Úplnými virtuozy odpočinku jsou lvi. Hlavně samci.

Občas přichází prchavý okamžik, kdy se dějí věci. Krátká chvíle, kdy můžete vidět nevídané. Takovu chvilku jsme zažili v březnu v Namibii, když se potkali dva velcí ptáci. Z našeho pohledu to vypadalo, že míří rovnou k sobě.

Přesně tak si připadáte, když stojíte na místě, které má velmi nepoetické jméno - Etosha Pan Lookout. Jenže co mu chybí na jménu, to hravě dožene atmosférou a krásou. Je to vážně paráda.

Pro všechny, kteří se nemohli dostat do Oblastního muzea v Mostě na výstavu Bílý kanibal, je tu skvělá nabídka. Muzeum se, i kvůli bláznění s koronavirem, rozhodlo vytvořit virtuální prohlídku celé výstavy. Stačí kliknout.

Můžete je mít i vy. Když budete v Namibii, zkuste si zajet k pohoří Brandberg. Jsou to krásné kopce sopečného původu v namibijské poušti. A kdy se k nim budete blížit od západu, od moře, kolem cesty najdete něco, co jsem zatím jinde nepotkal. Samoobsluhy s kamením.

Co má společného Martin Luther (ten německý) s Namibií? Upřímně řečeno, jen to jméno, ale potkat se s ním můžete v namibijské poušti tváří v tvář. Vážně. Nejsou v tom žádné záhady, jen trocha historie, omylů a prořízlá pusa.

Na nějakou chvíli máme po cestování, a tak je možnost soustředit se na to, co bylo už natočeno a mělo by být napsáno a sestříháno. Dneska jsem si dopisoval s Isabelle Breen, se kterou řeším nápad na "vzkříšení" jedné neobyčejné výstavy. A při tom křísení jsem narazil na fotky z lednové cesty do USA.

Dnes jsem procházel staré fotky. Hledal jsem svůj obrázek z roku 1992. Nenašel, ale zato jsem našel jiné. Obrázky z mojí první cesty do Afriky, svojí první pokutu a dokonce i první letenku! A tak bych se chtěl podělit o tu radost. Protože ať jsou má putování černým kontinentem jakákoliv, ta první cesta...byla zkrátka první.

A to hned několikrát. Když jsem dnes oživoval počítač ze spánku, blikl na mě takový ten obrázek z krásných míst Zeměkoule. A já si řekl, že tohle místo znám. Před dvěma týdny jsem tam stál...a tak o něm budu teď mluvit a psát.